Potulný básník
Potulný básník
Ptal se mě, kde může sehnat nocleh.
Že prý mu zimou odumřely verše
a žhnoucí vášeň
už jenom pohořívá...
"Nemáme nic, než Záhořovo lože",
řekla jsem.
"Ale na tom teď leží anděl Gabriel,
křídla má od cesty bolavá,
jak nesl panu faráři mešní víno."
Poděkoval mi
a ulehl jak pes na zem,
hned vedle schodů na nebeskou půdu.
Odmítl kabát. "Je mi zde dobře,
prochází tudy svatí
a ohně z jejich hranic
jim sálají od nohou."
Tvářil se šťastně.
Jakoby nebylo většího tepla,
než požáru vzpoury
a červených tváří hněvu.
Schoulil se do klubíčka u nebeských bran
a spal.
Publikoval(a):
Poutníček, 2.2.2015