Pod oblouky lamp
Pod oblouky lamp
V nezvyklém příšeří pod oblouky lamp
pod oblouky mostů pod oblouky zad
nad studenou večeří nad tíhou dnů
kreslím si uhlem po dlaních
na předloktí kudy bych mohla vést geometrický řez
celí se bolesti a padají do řeky pode mnou.
Za potemnělými okny pak v odrazu
matně rozpoznávám svou tvář
to jediné zůstává, když se zbytek ztrácí
na půl cesty mezi vyhřátou postelí a odpadkovým košem.
Půjdu znovu ven za tmy aby nikdo nepoznal
že nosím nevlastní tělo.
V nezvyklém příšeří pod vlastním obočím
pod oblouky jsem už dávno bez krve
nažloutlá směs smogu a trpěných příkoří
potrhává zámotky mých žil.
Půjdu znovu ven za tmy aby nikdo nepoznal
že už tu vlastně vůbec nejsem.
Publikoval(a):
Lugilla, 4.2.2015