Nerozhodnost
Nerozhodnost
Hýčkám si svou nerozhodnost
sedí mi na ramenou
jak by to byly větve prastarého dubu
Zakořenila jsem ve stádiu
ani ryba ani rak
a nevím, jestli chci dál růst
Zvuky lidí kolem
připomínají rozlícené hejno
jen uklovat
jen se sletět
jen upustit peříčko
a rozepnout atlasová křídla
s omálovánkami draků
Zdvihá se to všechno k obloze
ale stejně prší
Vetkl ses mi do kůry
coby milostné srdíčko
až po střenku nože
Ozýváš se v ševelení listí
a ulepeném krvácení mízy
Jsem královnou svých duběnek
jsem sama sobě vládcem
smekám nachovou korunu
a upouštím z větví zlaté jablko
neb se nemůžu, nechci rozhodnout
jestli mne tvůj dotek
vodopád tvého hlasu
zádumčivá měkkost pohledu
a dechomalba smíchu
ubíjí, nebo léčí.
Publikoval(a):
Poutníček, 5.2.2015