(NE)ŽIVÁ
(NE)ŽIVÁ
Jen tak se procházím
okolo skal
a náhle jako by
někdo zašeptal:
„Dopřej nám sluchu,
člověče.
Tvůj čas tak rychle
uteče...“
Snad vítr kamenům
propůjčil hlas,
v nitru mém způsobil
podivný třas...
Kroky mé dozněly
a v kouzlu ticha
podléhám pocitu,
že skála dýchá...
…
Ne, nemám právo říct:
„Je to věc bezduchá.“
Živý je celý svět.
Když duše naslouchá.
Publikoval(a):
Kněžka, 6.2.2015