Anotace: .....

NADĚJE

Dívka s porcelánovou tváří
v rohu nehnutě sedící
myšlenky nepostrádá slova nehledá
tělo plně prázdné - snad - zdá se
její společnost můj čas upoupoutal
pohlcující pohled k zemi připoutal
a já zmatená připadám si být
když nevíte co vám chce říct
můj zrak spočívá na jejích loknách
slabiky valili se z poda jich
poskládat- ti nemožné připadá jest
když se vám dlaň změní v hluboký jez
slova se topí v hlubinách vodou pokrytou
ale však jedno slovíčko se zachytilo
to slovo silné bylo velmi
mezi prsty nepropluje nikdy

Publikoval(a): Šiva, 6.2.2015