Polibek s měsícem

Anotace: Trochu neobvyklý hovor matky se synem

Už dlouho jsme se nelíbali, synu,
jak je to dávno, jistě celý věk,
kdy odpoutal ses od mého klínu
a poslední dostal jsi polibek.

Jsou moře slz, kde spočíval jsi kdysi,
zdáli se tomu usmíváš,
za stíny mraků tvůj obličej mizí,
však brzy budeš celý náš.

Polibky přijmi, hořce zrály ve mně,
pozdravy matky, tebou se těšící,
objetí, pohlazení tvé matky Země,
synku můj krásný - můj Měsíci.