Básničky, Poezie, Verše

v

Věnování

Věnování

V těch dnech, kdy nemohu vidět oči tvé,
nemohu otevřít ani ty své.
Ve dnech, kdy nemohu vidět ústa tvá,
to už prostě nejsem já.
O dnech, co bych s tebou chtěl tak být,
o těch můžu zatím jenom snít.
Ale až přijde ten krásný den,
kdy budu tvou krásou ozářen,
v ten den si budu přát, aby ta chvíle neskončila,
aby někdo zastavil čas,
abych hleděl do tvých krásných očí,
a pořád slyšel tvůj krásný hlas,
poznat jaké to je, když se se mnou všechno točí.
A náš plán pozorovat hvězdy na nebi,
ten se snad jednou splní,
jsme dva lidé na zemi,
co se asi potřebují.
Potřebuji aspoň já tebe,
protože když vím, že jsi tu, je slunné nebe.
A na otázku, jak moc bych chtěl být s tebou,jednoduše odpověděl bych, snad to však nebude hřích.
Životem žijem, ale dálka dělí nás,
dal bych ti ruku a nedokázal bych jí pustit,
a proto říkám své přání zas,
kdybych měl možnost být u tebe, nedokázal bych tě opustit.
A proto tak, jak moc hvězdy potřebují nebe,
tak moc bych tě chtěl mít u sebe,
tak jako měsíc nemůže být bez noci,
tak moc já nemůžu být bez tebe, přijd mi pomoci,
zahleděl bych se ti do očí,
a řekl, buď se mnou, neopouštěj mě.
Publikoval(a): Pali_, 15.8.2010
Přečteno (590x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 18.5.2024 03:44
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti