Anotace: Že by autoportrét??

Jen šelest křídel netopýřích
jemných tak, že ani prach nezvíří
provází mne noční tmou.
Pánem netopýrů mne totiž zvou.

Chladnou nocí kráčím dál
jen ticho a tma, však kdo by se bál?
Na své cestě se někdy zasním
a život dávám temným básním.

I staré svátky slavím rád,
Beltine či Samhain nenechá mne v koutě stát.
Do svého kruhu vždy zavítám
Jen co svůj elixír tajně namíchám.

Jsem dítkem noci, synem prokletí
a nestarám se, kam asi má duše odletí.
Jak bájný Fénix z popela povstanu
a s tebou, má temná múzo,
navěky zůstanu.

Publikoval(a): P.Believer, 15.2.2015