Hřích?
Hřích?
Často usínám s pocitem,
že jsem mohl udělat víc,
když procházím prázdným bytem,
a v náručí nic…
Každý den umírám touhou,
tě potkat a obejmout,
v hlavě jen vzpomínku pouhou,
na kterou nemůžu zapomenout.
Jak přišla si nečekaně
a byla si jako sen,
když rozevřela si dlaně,
já už nemohl z objetí ven…
Pár minut štěstí
a srdce poblázněné,
došli jsme na rozcestí
a dál spolu nepůjdeme?
Publikoval(a):
Krokyno, 24.2.2015