Anotace: A neustále tápu..

Když vidím ty tváře
které znají své místo na světě
v obklopení smíchu a přátel
-chce se mi umřít smutkem.

Nehorázně to bolí
tak moc, že si chci vyrvat srdce
a hodit ho proděravělé do polí
-nemám tu své místo.

Už vlastně nikam nepatřím
vím to, víte to, už dlouho
co bych dala za hezké sny
-jen v sobě necítit prázdno.

Vteřiny jsou dlouhé, bolestně spalující
když stojím v davu, tedy mimo dav
jehož obsahem jsou hluší slepci
-jen po smyslu existence prahnu.

Publikoval(a): Kiwi-Alone, 27.2.2015