Anotace: Povídky z psychiatrie... aneb příběhy bláznů

jednoho poklidného deštivého večera
když gonzáles strouhal si duhovou tužku
honil jsem po cele rychlého kačera
a chtěl mu nasadit krvavou stužku
podařilo se jásám celá věznice mě slyší
kačer zpívá škube se oči třeští
a jakoby se ozval pískot otřesný myší
za zády dozorce s obuškem vřeští
bolestivá rána do hlavy k zemi se kácím
probouzím se v temné kopce sám a sám
malátný se v té malé díře potácím
a nucen hlasem řvu jako tarzan
co když je to jenom další zkouška
tak jako zabít kačera měl jsem já
musím si prokousnout žíly bude to fuška
krev vytéká hlas se tiší bristol hajá
nyní cítím se volný jako jarní pták
nebude tomu asi již jinak svoboda
opouští mě síly není cesty zpět nemám padák
všude kolem mě se rozlévá teplá voda
mocný satan vidle obří na mě hází
jsem to v pekle jak stát se to mohlo
jeho slova byla tvůj čas ještě nenadchází
probouzím se všude kolem bílé světlo
co za místnost to je ptám se sebe sama
všude bílá barva a já nemohu se hnout
všude obrazy minulosti zjevují se trauma
v tu ránu pocítím v sobě opojný proud
co se to děje proč jsem na tomto světě
otázky vtěrné zjevují se samy od sebe
mohl bych shrnout existenci v jedné větě
už nadále nepotřebuji víru ve vysněné nebe

Mám to je to tak jsem VRAH

Publikoval(a): Krystal9, 28.2.2015