Mokřady
Mokřady
Hledám tě na zlaté lesní cestě
kde v noci pláčou cikády
a pěšinkami se plíží hadinec
Sametově se páře roucho mlhy
a halí pocestné
Sametově jim omotává hrdla
a vypráví o všech,
co čekají mezi stromy
O všech, co jim nikdo nerozžehl
lucerničku v okně
Možná si ji spletli s padlou hvězdou
co září v mokřadu
a rozeběhli se za ní
(dočista jak ty děti k pranýři
když upevnili zámky)
Ještě teď se tomu občas zasmějí
hlas přidušený těžkým kabátcem mechu
Ještě teď marně doufají
že pro ně někdo přijde
I ty se tomu jednou budeš smát
to až nás oba přikryje misnička
a uspí zoufalé volání nočních ptáků
To až nám měsíc namaluje stíny
a i nám dvěma už nezbude
než čekání mezi stromy.
Publikoval(a):
Poutníček, 2.3.2015