Anotace: 09

Tvůj hlas přikrášluje i ta nejtemnější zákoutí
Přiveď mě na scestí
Chtěl bych býti ten hlavní
Ale měsíčnímu svitu se odolat nedá
Prozkoušej celé mé srdce

Tajemné hvízdání z pozadí obrazu
Však on nám tam i mává
Tanečnice zatancuje svůj poslední tanec
Zatímco naše životy se propojí
V ten jeden nekončící hřích

Podnikl jsem výlet do loděnic
Kde každý s ďáblem smlouvu uzavře
Oni na nás čekají tak vezmi moji ruku
A uzavřeme tento nekonečný cyklus
Kde každá myšlenka skončí v propadlišti dějin

Silný opar mísící se se strachem
My se ale nechceme utopit
Čas přišel a všechno skončilo
Když tanečnice dotancovalo
A měsíc přestal zářit skrz veškerou oblohu

Obdivuji tvůj svět v němž není místo pro hřích
Já zhřežil drahá
Ale strach někdy zabíjí
Pták odletěl z okolí
A všude konečně začalo sněžit

Nejtajemnější příběh se těžce vypráví
Když tvůj hlas už dávno uvadl
A sny se rozplynuly na mořském dni
Kde každá dávno skonalá skutečnost
Ztratila svůj neutuchající smysl

Andělé se už za pláče poškodili
Nemá cenu je v tom dále nechávat
Tak už odjeďme do bázlivých polí
Kde políbíš mé rty a vítr zavane život
Tam je to místo kde každý roztaje

Máme přijít v čas nebo počkat ještě chvíli
Než oceán přijme všechny naše duše
I nesmrtelný strom někdy začne opadávat
Mám políbit tvůj čas a vybrat si své scestí
Noční lodě začali houkat a vítr odnesl náš strach

Publikoval(a): tovlasek, 11.3.2015