Anotace: A taky život.

Má láska mi řekla,
že dnes už nikdo nemiluje bouře

a vlasy jí přitom trhal hurikán

Vypadala jak Európa,
co čeká na břehu,
vypadala jako královna všech moří,
vypadala jako pochodeň

Sklonit se před tou silou padesáti koní,
či bázlivě přihlížet,
přestože cítím, jak mi krvácejí oči...

Ale co je pár kapek krve proti smyslu bytí

Má láska se mě zeptala,
proč se dnes lidé nepřátelí s mořem
Vždyť do čeho by jinak plakali
Čí vlny by odnášely hoře
V čem by se topil žal
a rodila čistá duše?

Řekla jsem jí,
že lidé se bojí neznámého
a moře je plné tajemství a smrti.

A ona na to

"Vždyť je to jen louka pěnového kvítí
a bouřkových motýlů.
A co lidé na tu louku zasadí,
to tam pak taky najdou."

Publikoval(a): Poutníček, 12.3.2015