Už ani nevím, co vlastně slavíme
Už ani nevím, co vlastně slavíme
Pohledy cizích lidí v zádech,
a smrad dalšího opilce.
Na stoličce za barem,
sedím a cítím,
když tu po chvilce,
už nejsem v baru sám.
Prázdné obličeje kolem mě,
ale pak přímo přede mnou.
Jsi nezištná společnice,
zatím.
Rozumím ti,
přitom tě vidím poprvé.
Kývneš hlavou,
zvedám se ze židle.
Čtu ve tvých očích,
že za domem v altánku,
je to místo, kam patříme.
Beru kabát a kramle,
času je ještě dost.
Projdu uličkou pohledů
a pak vzhůru do deště.
Za rohem však před louží,
potkám tebe,
oči ti po mém kabátě krouží.
bez hlasu a milosti,
sám k sobě.
Strhnu ho a podám tobě,
hned slyším,
jak mi kapky bubnují až na kosti.
Pak už jen v altánku,
dám dvě cigarety do pusy.
Zapalovač cvakne
a konce hoří.
Zežloutlé stěny
zahalíme dýmem,
podávám ti jednu,
ačkoliv máš v kapse ještě dva kusy.
Velkorysé.
Jsme mladí poeti.
Budeme špinavě básnit.
Publikoval(a):
VMrklas, 14.3.2015