Divadlo
Divadlo
Za zamčenou oponou
se rozléhá tlukot hodinového srdce,
pravidelný a konečný,
jako první červánková garda...
Zatajenému dechu
se nepřísluší otáleti na prazích
a tak se rozechvěle vzdává světu,
třaslavě a marně,
jen další druhé housle pro sklopené oči.
Namísto kulis jsme si pořídili mříže
a postavili mezi diváky a sebe.
A nejsem si jistá, kdo z nás se má cítit
v bezpečí...
Někdy se bojím nahlédnout pod sedadla.
Někdy se bojím, že namísto papírků
a poztrácených zrcátek
a pánských tabatěrek
naleznu i - v důvěrném přítmí sálu
a po dlouhém dni na představení Světa -
s úlevou odložené masky.
Publikoval(a):
Poutníček, 17.3.2015