Anotace: Není odboj, jako odboj,

Píseň zapomenutého revolucionáře.

Když vypuk samet,
tak jsem se namet,
doma ráno humus kloktal,
tomu starej tranďák chrochtal,
jenom samý „ehm,ehm“,
je to něco z divadla?,
hlavu měl jsem jako štoudev,
v ní bušily kyvadla.

Prej, že bude blahobyt,
mně se chtělo znovu blít,
no, a bude volnej trh,
já jsem další rouru vrh.

Všichni budem podnikat
a na všechno z vejšky srát,
budeme mít bavoráky,
vily s pěti zahradama,
k tomu čtyři pitbuly,
večer jezdit za kurvama,
svět z nás bude v prdeli,
tak, aby jsme to věděli.

Po tom čase žmoulám bůra,
nemám ani na vodu,
z kvartýru mně vykopali,
však užívám svobodu

Za starých časů bolševik chtěl,
bych měl v ou pí razítko,
kam jsem vlezl, vo mně řekli,
že jsem Franta Kopýtko.

Vosum hodin jsem to vždacky,
kde se dalo vodflákal,
co jsem viděl, to jsem štípnul,
pak v putyce prodával.

Za ty čorky vyfásnul jsem,
ve dvojce tři knedlíky,
učil jsem se po ta léta,
v normě lepit pytlíky.

Pak sunu si to Václavákem,
v tom já potkám Holečka,
co hlídal v živly u Vltavy,
v buňce, jak má kolečka.

Ptám se vesel, jak se vede,
no a zírám jako datel,
z Holečka nám vyrostl,
úspěšný pan podnikatel.

Ať to vezmu, jak to vezmu,
byl jsem vlastně vodbojář,
rozkládal jsem bolševizmus,
a nikde žádnej honorář
ani teplá kancelář.

Publikoval(a): P.Bozz., 23.3.2015