Anotace: ...

Kdysi jsem viděla ptáka létat,
a toužila po jeho křídlech,
kdysi jsem slyšela ptáka zpívat,
a toužila po jeho hlase
a kráse, jež se mu linula z úst,
a naslouchat skladbám jeho múz,
zbylo mi po něm pírko...

Kdysi jsem viděla padat strom
a toužila po jediné chvíli,
vteřině jeho mocné slávy,
respektu a síly,
zbyl mi po něm list,
z kterého bych mohla číst
až do konce svých dnů.

Kdysi jsem viděla vlny moře...
Zamávala jsem jedné vlnce
a začala jsem věřit,
že budou tu se mnou až do konce,
že jim se mohu svěřit.

A mohu říct, však jenom těm,
co prahnou po svobodě,
jediné, co dá se dělat,
je svěřit se vodě.

Publikoval(a): Ziara, 25.3.2015