Anotace: trochu rozpolcená,... možná...

pláču ti na rameni
a tečou otazníky
a ty nevíš proč

pro stará obvinění
pro nová vyznání
kterým nerozumím


proč nevíš proč
toužíme po souznění

maličké bolesti nás spalují
až na troud
na prach
co zahlcuje plíce
a štípe do očí
krvavá bělma kreslí obrazy
vyteklých nocí
a nedočkaných rán


z malých bolestí
jsou velké
a největší
protože zůstávají v srdci
v paměti
hluboko
tam kam se nedohlédne
ani není slyšet

jen ticho
slepo
mrtvo

jakoby
možná
snad

ach lásko
má duše má hlad

a rád
říkáš
mám tě rád

a já pláču ti na rameni...


jakoby
možná
snad

cítím občasný chlad
a přitom spalující žár
kdesi
snad

Publikoval(a): vanovaso, 26.3.2015