Anotace: Někdy si říkám, že už mě nedokáže nic překvapit, ale pak se objeví někdo, kdo mě přesvědčí o opaku.

Srdce mi puká, žaludek se svírá,
kam se jen ztratila veškerá má víra?
Už jsem tu jen já, beznaděj a samota,
lidská lhostejnost a lakota.
Kam se jen poděl ten vděk a dobrota?
Lidé nikdy nenajdou smysl života.

Publikoval(a): Majdice, 26.3.2015