Smutné město
Smutné město
Tam, kde úsvit trochu převyšuje linii města
a odkud nevidím do svých oken,
procházejí se poslední náměsíčníci
v jantarovém kouři z doutníků.
Protínám mlhu jen myšlenkou
ananasové balkóny předměstí
nedávají smysl jako po alkoholu -
nesmíchám svou jitřní myšlenku
se špínou zacuchaných ulic,
která prosakuje ze všech pórů.
Tam, kde úsvit trochu drze
prodmýchal rezignovanou hádku,
procházím opuštěnou pouští
vyprahlých prožitků
a zdobím si tělo stříbrným odrazem
zamřížovaných hokynářství.
Snad mi odpovíš už druhý den
růží a smetáčkem s lopatkou
abych zametla svůj prašný strach
a jako zlatem jím vyzdobila báseň.
Publikoval(a):
Lugilla, 1.4.2015