Anotace: Jsou dny, kdy jsem naštvaná na celý svět, na lidi, kteří jsou můj život, na slova, bez kterých bych nemohla žít i na verše, pro které žiji.

Básníku,
ač vládneš slovem,
čím jsou tvoje verše?
Prázdné věty plné falše,
ověšené skvostným hávem,
plným pochybností.
Však pyšný jsi právem.

Když nepoznal jsi lásku,
jak můžeš o ní psát?
Když nepotkal jsi smrt,
jak můžeš se jí smát?

Když pravda není,
jak ty ji můžeš znát?
Časy se mění,
i báseň musí lhát.

Básníku,
ač vládneš slovem,
nebi vládnout nelze.
Odevzdej se slepé touze,
do skonání věků dlouze,
čekat na svou múzu,
ona nepřijde.

Publikoval(a): Ziara, 3.4.2015