Anotace: . . .

Na stropě mi raší letní slunce
omotává mě do třech zlatých vlasů
a upírá na mě horečnaté oči

Vysychám jako máminy gladioly
ta dětská vůle růst z nich dávno vyprchala
a ani já už asi nepokvetu

Jsem zbytečný hrdina starého románu

V piánu nalézám podivný klid
zemitou pravdu o bílých liškách
a všech nejmladších bratrech

Nejvíc mě těší dny beze slov
černobílé grotesky s jasnou zápletkou
strávené ve skrytu kostkovaných záclon.

Publikoval(a): Poutníček, 8.4.2015