Anotace: Strach a úzkost běžná, všední, duši svírá, mačká. Však něžný strach, co dušičku svou příjemně, obavou si děsí. Bratře milý - to je láska.

Až se ráno vzbudíš lásko,
nelekni se bude bílý den.
Vzpomeň si pak na ty chvíle,
střípky noci, citu, štěstí
a nestrachuj se krásko,
nebyl to jen sen.

Noční přelud,
co držel tě tu v náručí,
odešel a rozplynul se - zmizel.
Však při polibku letmém,
nešeptal ti sbohem.
Nechtěl způsobit ti svízel,
zašeptal jen tiše,
že se neloučí.

Pevný stisk a horké dlaně,
cítíš ještě po těle.
Vzrušený dech,
divoký tep srdce jeho,
stále krouží kolem tvojí postele.

Tak nestrachuj se lásko
i když důlek na polštáři,
vytlačený dvěma těly,
vybledl a zmizel.
Není to znak lásky,
prchavé a doznělé.

Odlož obavu svou lásko,
zahoď svízel.
Něžně obejmi ten polštář
a nevstávej z postele.

Publikoval(a): Taren, 9.4.2015