Anotace: ...

Pokaždé, když mi chceš říct,
že svět je strastiplné místo,
namotám si vlasy na prst
a fouknu ti do tváře
trochu kávové vůně.

Usmíváš se nejistě
a doma vykládáš, že jsem blázen
i když zrovna přemýšlíš,
jestli mám pod svetrem
to žlutomodré tílko.

A zatímco oba usilovně uvažujeme,
jak skoncovat s trapnou chvilkou,
všechny odpovědi
jsou dávno předem dané
a vysmívají se nám za okny.

Publikoval(a): Lugilla, 10.4.2015