Anotace: Vidím, vnímám, cítím ale nevím, co si počít, co si myslet, jak mám žít a co s tím......

Vstávám - je ráno,
obyčejný bílý den.
Hygiena - černá káva, neslazená.
Děti do školky
a honem do kolbenky,
to zas bude den.

Ranní špička,
šňůry plecháčů, hluk a zácpy.
V autě zprávy poslechnu si,
abych věděl o čem smýšlí masy.
Kdo, kde a co zpronevěřil,
nakradl si na svůj "americký sen".
Tak začíná obyčejný den.

Rychlé zprávy, zajímavé, objektivní.
Ty snad posluchače neovlivní,
je jich třeba jako chleba,
aby občan obyčejný ujistil se,
že svoboda není jenom krásný sen.

Po šichtě zas do marketu na nákupy.
Sakra fronty, nestihnu to,
dokoupím to jindy.
Pro škvrňata do školky
a pak hurá ven.
Na hřiště tam na předměstí,
vždyť je krásný den.

S okem ostřížím zas sedět na lavičce,
hlídat, aby špuntík nikam neodběhl, neupad.
Co to křoví, sakra jsou tam jehly, drogy,
nebo ňákej chlap???
Cestou domů otáčet se,
bystře pozorovat okolí,
aby nás snad nikdo nepřepad.

Večeře jen lehká, dieta je třeba.
Pohádečka o broučkovi,
aby děcka prospali svůj krásný sen.
Televize - zase zprávy,
jak proběhl den.

Reklama, blábol, reklama
a zase zprávy.
Opět zajímavé v rychlém sledu,
má to grády.
Kde, co spadlo, rozbilo se.
V autech drahých
jak si mládí život krátí - řádí.

Při klimbání v polospánku
u filmečku plném střelby, krve.
Otázka ta nepříjemná,
náhle sama ozývá se
za uchem mne drbe.

A co staří,
jak ti ten náš život na lochnesce,
blázniví a chaotický,
vnímají a vidí.
Snad se za nás trochu stydí,
však moudří jsou , znají , ví a vidí,
že asi hned rázem,
nezmění se svět - nás obyčejných lidí....

Publikoval(a): Taren, 13.4.2015