Pro poetu
Pro poetu
Neplač můj snílku bláhový
pro dávno odvátá slova
pro touhy prázdných rán
neplač a začni psát znova
Ty nemáš vůbec zdání
jak tvoje verše voní
svou hořkosladkou příchutí
v polibcích pod jabloní
Jak v proudu hříšných slov
chvátá můj přerývavý dech
když srdce tvoje krouží
inkoustem vášně po listech
Když láskou na kost obnažený
načmáráš na cár papíru
ticho do kterého svlékáš
mou duši tkanou na míru
Jak naše ústa sladce bolí
pro první nejněžnější hřích
já oddám se ti za cokoli
miluj mě prosím v básních svých
Publikoval(a):
koiška, 13.4.2015