Anotace: Život možná hluchý měl,však z jeho zvuků harmoniky každý oněměl.Často se k němu vracím a v té kráse se ztrácím.

...neměl zuby

úsměv plachý

oči jak dva hrachy

ale ten hrál

každý kdo prošel se radoval

zasypala jsem ho mincemi

Klobouk smekl v hluboký dík

já se usmála a musela jít

on odpovědi svým hraním mi dal

a obrovskou tíhu ze mne pro tu chvíli sňal...,,

Publikoval(a): Lavander, 19.4.2015