Anotace: Někdy je možné slyšet víc než se zdá.

Hodně vzdálený hlas
promlouvá k zrcadlu blízkému.
Tenký vlas se spustil
po linii osudu.

Až na zem
musíš pokleknout.
Až dolů
dostaneš se po schodech
zmařeného osudu.

Jako ten vlas
co nikdy nevrátí se,
aby stal se součástí celku.
Nesmyslného množství.

Hodně vzdálený hlas
opřel se do stolu.
Přitom bere na sebe převlek
levného průvanu.

V obyčejné neviditelnosti
jen ovanul vlasy rozevláté,
na všem zanechal svůj dech
a nespatřen zase odešel.

Hodně vzdálený hlas utichl
v bezbřehé samotě ticha,
v království, které pohlcuje ten to svět,
tak jako všechny ostatní před ním.

Publikoval(a): Hermin, 19.4.2015