Anotace: Nazdar:)

SOBĚ KU SVÁTKU

Na sluncem ozářené malé lesní tůňky břehu
sedím a jsem v neklidném, nervózním střehu
myslím na to, má-li mne někdo rád
a jestli se z té temné tůně náhodou nevynoří had.

Je to jen jméno, říkám si pořád dokola
žádný osud, povinnost či závěť
nemohu zaručit, i kdybych si oholil havu dohola
že ze země nevyleze dost hnusná havěť.

Fuj! A je to tady - něco mi přeběhlo po pravici
Štír asi ne, spíš pavouk...
to ovšem na situaci nic nemění
Tráva je vlhká, chytá mě panika
zdrhám do svého bezpečného vydlážděného zázemí
po způsobu stárnoucích trampů i drsných klukú od vody
V bezpečí svých nadupaných compú jdem chránit krásy přírody
Štíry, hady i stonožky.
Zdraví se ovšem musí hlídat
jsem mírně navlhlej, tak se stavím v krámě.
"Jaké máte přání? "
Odpovím krásné dámě:
"Nemít revma, přeskočit pult, obejmout vás a líbat.
Ale potřeboval bych jedny teplý ponožky. "

Život tak strašně rychle utíká. ....

Atomy v mém těle neustále víří
Nejenom štíři, désnou rychlosti roste chlup i vlas
v bytosti jménem Jiří
snažím se zastavit čas

(vím, že to asi nejde, život rovná se pohyb
věčná diskuse s bohem - buď vděčný za krásu modrých moří
Cítí to Tichomořský polyp?
no, snad ano, doufám.
Jinak by to totiž celé ztratilo smysl
a polyp by celkem právem mohl říci bohu, aby
no, však víte).

Je to všechno děsně složitý.

Tož na zdraví připíjím všem Jiřím
drakobijcům, králům, sedlákům,
bezdomovcům, tulákům
Nechť každé jméno za Jiřím je druhý
Nechť Jiří je, kdo nalezne
ten hrnec zlata na konci duhy.

Publikoval(a): Jiří Koflák, 25.4.2015