Anotace: xxx

Po probdělé noci zvolna sbírám rozházené střepy
a nechávám se jimi zraňovat, což beru jako trest.
V té mnohabolné změti starých křivd,
které už nedokážu slepit.

K ránu se toulám a snažím se číst ve tvých vzkazech,
rozepsaných na kočičích hlavách
a každou spáru mezi nimi vnímám,
jako tvůj podpis s věnováním.

Jen rychle vstřebat tvé myšlenky dřív,
než je spláchne nesoucitný déšť,
nebo je nerozkopou spěchající nohy těch,
kteří už dávno zapomněli našlapovat zlehka.

Publikoval(a): prolínač světla stínu, 26.4.2015