Proč...
Proč...
Nevím proč, ale hlavu mám jako jeden kolotoč. Chtěla jsem se zeptat, jestli náhodou nevíš, proč mi najednou tak děsně chybíš. Nevyznám se sama v sobě, a proto teď píšu tobě. Proč všechny krásné chvíle s tebou jsou tak rychle pryč a proč slzy se mi z očí derou, když vidím, jak odcházíš. Stýská se mi po tvých dotycích a marně toužím po horkých polibcích - polibcích ze rtů, které patří tobě.
Publikoval(a):
pampeliška semišová, 30.8.2010