Anotace: Nerýmovaná u mě poprvé, asi každý básník má někdy dny, kdy z hlavy nedostane jediné slovo, tak mě jen tak napadlo o tom napsat.

Zase zatáhla se obloha úplně do šeda
a z hlavy nedostanu jedinou větu.

Tužka leží na stole a touží po mé ruce,
jako nic neříkající verš po druhém.

Drobný nápis o lásce leží na začátku stránky,
pod ním moře ničeho zbarvené do běla.

Paleta barev metafor a básnických obratů,
opoměna pomalu ztrácí své nezaměnitelné kouzlo.

Duch poezie volá po zážitku či impulzu,
stejně tak pero po básníkově ruce.

A prázdná bělavá stránka chce splnit svůj účel
a pohladit čtenáře na duši.

Publikoval(a): příšeří, 30.4.2015