Anotace: Tahle básnička vznikla během mého běhu přírodou...:-) Má vyjadřovat nezaměnitelný pocit štěstí, který prožívám, když běžím krajinou...

Jsem bytostí, procházející květnovým rájem,
která neztratí nikdy o přírodu zájem.

Srdce mé touží znát více a více, rozkvetlé louky, lesy, západy slunce.

Procházím pěšinou vedoucí z lesa,
nad krásou okolní srdce mé plesá...

Potom, jak z pohádky vytržené,
obcházím jezírko rozvlněné.

Pak spatřím louku zalitou sluncem, radost z té krásy tu vyjádřím tancem.

Běžím tak krajinou, potkávám jinou,
míjím tak krajinu za krajinou...

Vidím tu květy obsypané stromy,
ne žádné ulice poseté domy.

Cítím zde jakési poblouznění,
jenž ve městech nebývá k nalezení.

Važme si proto té přírody naší,
vždyť nic nám tu nemůže býti už dražší.

Publikoval(a): Kristii Hrdli, 6.5.2015