Pro poetu podruhé
Pro poetu podruhé
Schovávám za víčky přání
ta která spřádám ve dne
snad rozpustí se v mracích
do ticha oblohy hvězdné
Pak v opojení touhy věčné
v záři posledních luceren
než vylije se noční nebe
chci tančit vlahým večerem
Než bouře srdcí znenadání
oloupí lunu o její něžný svit
sny mé o sladkých citech
z plačících oblaků začnou se lít
Stečou mi údolím mezi prsty
déšť do krásných slůvek si je sváže
a kapkami z kterých se dá číst
zulíbá vroucně tvář mou i paže
A do tmy jak z kávové sedliny
už jenom tak ze zvyku
má lásko můj básníku bez viny
zas nadrobíš vůni šeříků
Publikoval(a):
koiška, 13.5.2015