Anotace: . . .

Padám přes okraj matrace,
propast pod postelí je zase jednou hlubší,
tma je zaprášená a stará,
důvěrně známá a ohmataná poema.

Padám přes okraj matrace,
kolem kotníků dárkové stužky,
na moment mne zachytí nostalgie,
než se přetrhnou a já zmizím ve tmě.

Padám přes okraj matrace,
pamatuji si ještě ta stará prostěradla,
pamatuji se na pár květinových nocí,
ztracených hluboko v archivu.

Padám přes okraj matrace,
propast pod postelí je zase jednou hlubší,
vystrašené prsty tisknou pokrývku
a lidé za dveřmi jsou tak bezútěšně cizí.

Publikoval(a): Poutníček, 19.5.2015