Pro poetu naposledy
Pro poetu naposledy
Maj na černých srdcích okovy
vlaštovky co na nás zapomněly
a prázdná hnízda pod krovy
příběh ten sotva dopoví
S jarem se touha vytratila
čas prošel tiše kolem vrat
lhostejnost bolí milý můj
kde není nic tam nelze brát
Na modré mezi korunami
mi právě došla modrá nit
vybledlé květy beznaděje
jehlou co zrezla nejdou šít
S vírou jsme v básních uléhali
i bílá mívá občas splín
po listu sežehne tě list
zeptej se květů kopretin
Včera jsi snídal něžný cit
než rudá na záhonech zvadla
krvavou rtěnkou budu psát
dnes pro nás menu na zrcadla
Nic není jak se zdálo
v ptačí písni náhlé ticho zní
láska nás vedla jednou z cest
jen chvíli kráčeli jsme vedle ní
Publikoval(a):
koiška, 21.5.2015