Střípky ledu
Střípky ledu
Jako malá jsem si přála,
že kdybych mladá umřela,
abych se dívala do jeho očí
a zemřela v náručí anděla.
Tělo mé prohnalo několik kulek,
pomalu klesám do sedu,
sedáš si ke mě, objímáš mě,
já poprvé cítím tvé ruce z ledu.
Dívám se do tvých nevinných očí,
všímám si, že tvá tvář je bledá,
a oči máš jako střípky ledu,
byly tam vždy, to jen já byla slepá.
Pomalu umírám a oči upírám
na ty známé oči, vlasy barvy medu,
dětské přání plní se a já si uvědomuju,
že umírám v náruči anděla z ledu.
Publikoval(a):
GabrielleT., 23.5.2015