Anotace: . . .

Tak úpěnlivě si člověk přeje být jiný,
tak nešťastný je člověk, co není stejný

a vždycky chceme být lepší, než naši drazí.

Jak zarputile pak házíme kameny
do zazděného okna dějin
a snažíme se zanechat
- byť sebevybledlejší -
křídově bílou stopu...

V galaxii historicky důležitých osob
zaujímám svůj post smítka prachu
a odevzdaně se nechávám nést proudem.

Ve své vlastní konstelaci malých věcí však
mám po tobě pojmenované souhvězdí
a dalších padesát tři po lidech,
se kterými chci sledovat letní bouřku

V mých vlastních dějepisných knížkách je
datum tvých narozenin,
můj první polibek,
podrobný popis vůně šeříků
a všechna krásná přátelství,

v mých vlastních dějepisných knížkách
je mléčná dráha lidí,
kteří kamenem rozbili otevřené okno.

Publikoval(a): Poutníček, 27.5.2015