Anotace: .

Jsem dvoubarevná figurka šach
nevím, na čí stojím straně
a jak dál hru na přetvářku hrát
abych neprohrála znovu na dně.

A stojím dál větrem ošlehaná
na bojišti plném proher
vděčná, šťastná, že jsem vyhrála
aspoň pro teď, pro tenhle moment.

Přesto sama široko daleko
bez společnosti v nekonečné pláni
hraju hru, sečteno podtrženo
drtím vlastní srdce v dlaních.

A kde jsi ty, když tě potřebuju
když slunce zapadne v beznaděj
na výsluní vždy po mém boku
ve tmě smutně šeptám k luně:

Chybí mi pevná objetí a polibky
a prázdná slova bez myšlenek
lžou a vkrádají se do mysli
přesto dál usmívám se navenek.

Přetvářce nikdy nepřetnu nit
pravda je utopena v hoře
plné smutku, co mi v mysli zní
zpívá o příšeře a samotě.

Ze tmy se řítí vločky
šlehají do uslzené tváře
kde jasně zní moc zimy
hledím na západ do pouště.

Na obou stranách černé i bílé
hledám sama v sobě střípky dobra
až je děsivé jakým způsobem
tohleto jsem nikdy nebyla já.

Publikoval(a): Kiwi-Alone, 27.5.2015