Anotace: Věnováno mé múze..

Ty má múzo tmavá a hebká jako akt
když vidím to co nemám utíka mi takt
konečky prstů tvých dělají co nemají
byť jejich prstoklad ledacos utají
A nehty v té nejrudější barvě
lákají můj pohled ve snadě
Necítím mnoho a přitom celý svět
v tu chvíli nemohu na depresích lpět
mohu jen pět a kvést jako květ růže
a úpět když nejsem ten kdo může
a dovolen mám pouhý pohled letmý
těším se až se setmí
a záhyby tvé budou v hlavě mé
o to živější a nic nebude tak zlé
paradoxně proto pláči v bezmoci
doopravdy zakusit té moci
jakou možná mají jiní které za brány
pouštíš do kralovství byť jsou pány
nevážejícími si bohatství tvého nitra
přesto jsi mé srdce ve snu chytla
Ty jsi mi pouhá múza nebo sova
utíkám k madam Poezii vyplakat slova
Ona mi tak světsky rozumí
a překypuje básněmi nasládlou vůní

Publikoval(a): MV1, 29.5.2015