Anotace: . . .

Položil své oči na noční stolek
a zapálil svíčku do tmy.

Složil hlavu na polštářový špalek,
mračno much místo svatozáře,
rozzuřený roj myšlenek,
co se mu bil o lebeční kost

Bije se, bije jako blázen
o pavlačové zábradlí

Tma byla vítána, pak to mračno
nebylo tak přísné oproti bílým stěnám
a bílým košilím
a bílým sterilním botám
dívek s knoflíčkovými šaty

Ta zmateně rozmazaná skvrna zmizela
a zbylo jenom
naštvané bodání věcí, co žily
pod jeho postelí

už od doby, co houpačka ještě byla vrchol světa

Bodavé hejno sršňů,
bubák z hracích truhliček,
dospělí si rádi myslí, že je to jen fantazie,

děsivá, surová fantazie

a nakonec to stejně není nic, než

vzpomínky, co se stalo včera odpoledne,
o tři roky zpátky,
hádka s přítelem

a špatný pocit ze zítřejšího rána.

Publikoval(a): Poutníček, 1.6.2015