Lukášek Sokolem
Lukášek Sokolem
Anotace: Můj příspěvek ke dni dětí. Vnouček už chodí do Sokola. Je to mnohem lepší zábava než sedět u TV nebo počítače.
Na Lukáška pohyb volá,
pobledlé jsou jeho líce,
přihlásil se do Sokola,
cvičí denně čím dál více.
Boty v šatně přezouvá si,
v tělocvičně se pak hlásí,
nástup, ten ho vždycky baví,
na povel se v pozor staví.
Vpravo v bok a čelem vzad,
pochodem vchod, zastavit stát,
zanož, přinož, dřep a vztyk,
každý cvik je správný zvyk.
Předklon, záklon, rozpažit,
vpravo hleď a připažit,
poklusem klus, pravá, levá,
Lukáška nic nerozhněvá,
cvičí prostná, pořadová,
jako přeborník se chová,
nejraději slyší znít
povel v družstva nastoupit.
A pak ve svém družstvu řádí
velkoryse na nářadí,
kruhy, bradla, ty ho svádí,
jsou to jeho kamarádi.
Hrazda, ta ho taky láká,
připomíná cirkusáka,
vzpor na rukou, výmyk, podmet,
všechno za chvilku to doved´.
Na ribstole a šplhacím laně
leze s vervou, odhodlaně,
skáče přes kozu i koně
v jednom víru, v jednom shoně.
Potom ještě na žíněnce
zkouší sklopky, kotrmelce.
Taky hmity, kliky, shyby
zopakovat se mu líbí.
Činky zvedá, svaly "ničí",
náš Lukášek tělocvičí.
Když jde domů, vesel bývá,
do kroku si brouká, zpívá.
Publikoval(a):
podnebný, 1.6.2015