Anotace: I takto lze viděti děti. U našich nepřizpůsobivých spoluobčanů trochu vázne jejich výchova

Děti si hrají na smetišti,
jaký tu klid, možností her,
skleněné střepy se na slunci blyští,
z pokladů v odpadcích ber si, ber.

Nikdo tu nekleje, nekřičí pro nic,
rozbít si můžeš, co chceš jen,
z rezavých hrnců zní ozvěna zvonic,
popelem prorůstá tunelů sen.

Ruce i šaty se očistí hravě,
kamarád pomůže špínu smýt,
je tu líp než na hřišti v trávě,
je třeba rozšířit z odpadků síť.

Z bahna a křoví staví se hrady,
z cimbuří vlaje prapor v dál,
kolik je přítomno fantazie tady,
kdo by si proto s hračkami hrál?

Publikoval(a): podnebný, 2.6.2015