Anotace: Trpkost života bytí

Zebou mě ruce,
v nose štípe chlad,
ďábel se mi směje do očí,
upadám v zapomnění, co naplat.
Už slyším ty nebeské chorály
zástupy růžolících andělíčků,
jak roztahují prdeličku
a sborově na mě pšoukají.
Letmý posměšek na ústech
po všech těch půstech,
co se týká sexu, masa, vraždy
se mi rozplývá navždy
jako se zavírá nebeská brána.
Místo toho budu ležet za zdmi
lidského myšlení a temného krchova.

Ale co to? že by anděl strážný?
uprostřed té temnoty
že by byl tý dobroty a ochoty
podat svý křídlo mý ruce vlažný?
Ne. To jen krkavci a jiní neřádi
klovou nemilosrdně do zádi
mýho potápějícího se vraku.
A já už fakt vidím Boha
na tom jeho blbém mraku,
a nejraději vzal bych roha,
za to jakej jsem byl vůl,
že jsem tomu nevěřil.
Bůh mizí a já spatřuji už jen
nekonečnost hlubokého lůna
vesmírného jako krásný sen
o dívce, co jsem nikdy neviděl..

Publikoval(a): Chubby, 3.6.2015