Anotace: Nedávno jsem na svých toulkách spatřil kueiozitu. Zaujala mě natolik, že jsem o ní napsal.

Dřevěný záchod na venkově
nakloněn stojí u zádveří,
nevypadá už sice příliš nově,
ale že špatný jinak není,
mi asi nikdo neuvěří.

Vždyť každý má se na něm krásně,
dospělý, dítě, žena, muž
mohou si na něm čísti básně,
což nejednou se stalo už.

Při čtení básní všechno zkrásní:
namísto žumpy vonný sad,
lidé jsou lepší, jaksi šťastní,
každý člověk má člověka rád.

Dřevěný záchod, co je na tom,
do básní patří také snad,
než by měl na všechny spadnout atom,
dřív nové třeba udělat.

A to dá práci, přemýšlení,
větrání, stavbu z cementu,
kanalizace vůbec snadná není
tak jako dělat pointu.

Žijeme jak předkové žili,
záchody dvorky zdobily,
všichni jsme zdraví, otužilí,
dobře nám roste obilí.

Nemrzly by sic nohy v zimě,
nemoh´ by padat za krk sníh,
pravda je to, jste všichni při mně,
jen mouchy ne, ale co je z nich.

Publikoval(a): podnebný, 3.6.2015