Anotace: Můj názor na zásah člověka do krajiny před plánovaným otevřením uranového dolu u Brzkova a před prolomením těžebních limitů hnědého uhlí i uvažované těžbě zlata a wolframu

Tu ležíš otevřen
jak člověk pitvou rozdrásaný celý
jejž krutou rukou lidé otevřeli.

Býval jsi vrchem dřív,
huňatý, bohatý les
kdys po tvém úbočí splýval

a znaveným poutníkům
mechem a stínem
větvemi provoněnými
zdaleka na pozdrav kýval.

Rozkvetlá louka u nohou lesa se smála,
jež malým hravým veselým dětem
celým snad světem se zdála.

Tu ležíš otevřen
a ze tvých boků kameny těžké se valí,
pod jejich velikostí lidé vypadají malí.

Ten nerost barevný, červený, modrý,
komíny skalní, jež vzhůru se klenou
a k blankytu oblohy hledí
bolestí otevřenou.

Práce je přetváření,
prací jsou lidé živi,
bez práce radosti není,
prací lze vykonat divy.

Vozíky řinčí, koleje s nimi,
balvany loučí se s místy svými
a lidé osmahlí, dopola nazí
k drtiči cestu si odvážně razí.

Hluk kladek, kolejí, drtičů, lidí
rozsáhlou stavbou se ozývá stále,
rozdrcen kámen do vozů se klidí
a nové vozíky vnikají dále.

Tu ležíš otevřen,
na nebi hvězdy už planou,
je vlahý večer, lidé už spí,
jen občas drobné kameny kanou
z boků tvých jako pláč tichounký.

Práce je přetváření,
na cestách, chodnících ve městech ležíš,
zpevňuješ chaloupky, domy i chaty,
ve vzdušných mostech i přes řeky běžíš,
hle lidské dílo již z tvé pilo paty.

Tu ležíš otevřen
na nebi hvězdy už planou,
je vlahý večer, lidé už spí,
dozněla práce a za tvých boků
žalostná píseň do noci zní.

Publikoval(a): podnebný, 10.6.2015