Skrytá bolest
Skrytá bolest
Verše ve chvílích deprese
nevidím slunce
skrylo se za utopií
jiskry v očích stíní mraky
A záleží na tom komu?
Že píšu verše plné deprese
předčítám je bláznů dvoru
nemoc mě poutá a paralyzuje
To ticho plné hlasů je nezvaný host
příliš mě zranila dávná minulost
mezi prsty mi protéká on, má láska
on přežije a díky němu jiná bude šťastná
Kdo nezažil, nepochopí
jak skrýt bolest za verše
neumírám, ale žít tak dál nechci
když padám do úpadku deprese.
Publikoval(a):
Kiwi-Alone, 15.6.2015