Anotace: ...

Ležím v trávě,
nebo pod ní,
co záleží
z které strany.
Zevnitř tíže,
bolest zvenčí,
řezy tenčí,
hlubší rány.

Kolik hlíny
tíží na hruď,
když se vzdmula
z posledních sil,
naposledy
nádech, výdech,
měkký jak mech,
jako zpěv víl.

Svírám pěsti,
svírám víčka,
rudá líčka
pálí jak led,
pomalu, zvolna
tuhne krev,
na čele tvoří se
ledový květ.

Ležím v trávě,
na ní, pod ní,
tiché zvonky
vposled zvoní,
tráva pohřbí
všechen žal,
pohřbí oheň
co v očích plál.

Publikoval(a): GabrielleT., 15.6.2015