Anotace: snad se v básni nikdo nenajde...

Nevnímáš sliby do noci vykřičené,
lži splývající v déšť v doslechu.
Nevnímáš mé rty příslibem poškozené,
horlivé nádechy bez výdechu.

Nezáleží ti na slzavých řekách,
pálících dychtivě mé líce.
Tvůj dotek už nekonejší, vyleká.
Náruč tvá nehřeje již více.

Neslýchám již měkká slova,
která vzlyky utěšit mají.
Zmatené utíkám znova a znova
a přece se vždy vrátím...

Publikoval(a): Felicis, 15.6.2015